Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Během osmnácti let byl Hazmburk a zejména přilehlá obec Klapý třikrát postižena rozsáhlými sesuvy horniny. Poprvé se dala mohutná vrstva o rozsahu asi 7200 metrů čtverečních do pohybu dne 3. srpna 1882 v ranních hodinách. Za silného rachotu a burácení kamene se celý den přibližovala k obytným domům a její pohyb trval i v noci až do čtvrté hodiny ranní. Zděšené obyvatelstvo probdělo ve strachu celou noc, ale sesuv horniny, který někteří chápali jako výstražné znamení, obec prozatím nezasáhl. K jejímu okraji se však vytlačila mohutná tříštivá hráz, která nevěstila nic dobrého.
Podruhé se hora otevřela právě v době, kdy se podle pověsti lidem otevírají zázračné poklady. Předzvěstí katastrofy byl ojedinělý posun dne 12.3.1898, který způsobil dvě hlavní podélné trhliny. Hned sice ustal, ale někteří lidé i nadále varovali před změnami, k nimž jistě dochází pod zemským povrchem. Ve čtvrtek 7. dubna se vedle dvou hlavních trhlin objevila řada příčných trhlinek a také půda se místy vzdouvala. Na cestě se vytvořily vlny a okrouhlá studánka pana Šarhana se začala měnit v elipsu. Na Velký pátek o 3. hodině ranní začala praskat okna a dveře v chalupách u Šumů a Prágrů, které se o šesté hodině zřítily. Lidé pochopili, že proti přírodním silám jsou zcela bozmocní.
V této době se uvolnila celá masa horniny v podobě lichoběžníku o výměře asi 50 strychů, později upřesněná na 49 350 metrů čtverečních. Šířka lavinové vlny činila 350 metrů. Hornina se posouvala rychlostí viditelnou pouhým okem až do druhé hodiny odpolední, pak už rychlosti ubývalo, i když pozvolný pohyb trval ještě celou Bílou sobotu a zastavil se až na Boží hod velikonoční. Za 55 hodin se půda posunula o 54 metrů, čili pohybovala se rychlostí téměř jednoho metru za hodinu.
Jak zaznamenal učitel Karel Křenek, dole se vytvořil násep asi 5 metrů vysoký. který odstrčil první řadu domů a rozmetal je jako domeček z karet. Druhá řada domků byla vzedmuta vlnou, vyzdvižena do výše a roztrhána, některé byly nadzvednuty, přelomeny a rozdrceny. Nejprve na nich začala praskat okna a padat tašky, v krátké době se zřítily štíty a objekty se proměnily v sutiny. Lidé se zvláštní rezignací a němým úžasem přihlíželi tomuto šílenému divadlu a čekali na okamžik, až se pohyb zastaví. Vrstva uvolněné zeminy se zastavila až u objektu fary a ve třech řadách padlo za oběť celkem 32 domů včetně školní budovy. Klid, který nastal, netrval dlouho a po několikadenních deštích nastal posun znovu 4. května a v menších intervalech trval až do 10 května 1898. Naštěstí však probíhal v místech, která byla už jednou postižena a přerušil pouze probíhající záchranné práce.
Katastrofa zaznamenala velký ohlas a na místo přijížděli tisíce zvědavců. Obec navštívil i C. k. místodržitel hrabě Goudenhove, v srpnu se dostavil i člen císařské rodiny arcivévoda Rainer. Prvořadým úkolem bylo zajistit postiženým rychlou a účinnou pomoc. V čele výpomocného komitétu byl starosta obce J. Hájek. Poté, co bylo z milodarů a subvencí získáno celkem 63 499 zlatých, obec zakoupila pozemky pro stavbu nových domků a stavět se začalo hned na jaře. Dne 5.4. 1899 byla stavba školy dokončena. Dne 24. 9. 1899 se konalo její slavnostní vysvěcení a současně i předání 28 nových domků postiženým občanům.
Obyvatelé Klapého se konečně utěšovali, že to nejhorší mají za sebou, ale táž generace zažila opakovanou hrůzu znovu hned po několika měsících, shodou okolností opět o Velikonocích. Ve středu 11. 4. 1900 se znovu zřítila lavina kamene a hlíny od hradu Hazmburk směrem ke vsi. Lidé, poučeni z minulé katastrofy, rychle vynášeli z domů veškerý majetek i domácí zvířectvo. Již o deváté hodině se zřítily první tři domky, do večera jich bylo čtrnáct kromě hospodářských budov.
Během noci a čtvrtka stoupl počet zasažených domů na jedenačtyřicet. Lavinová vlna zasáhla do šířky 350 a délky 450 metrů. Na Velký pátek se počet zbořených domů zvýšil na dvaapadesát. Sesuv dosáhl až k silnici z Libochovic do Třebenic, kde se lavina zastavila. Opět přijel C. k. místodržitel hrabě Goudenhove, organizovaly se další peněžní sbírky. Zemský úřad v Praze byl pověřen zpracováním projektu nové části obce, umístěné mimo území postihovaného sesuvy.
K menšímu sesuvu půdy, který vystrašil obyvatele Klapého, došlo ještě 21. 6. 1939, ale vlastní obec již zasažena nebyla.
